Zbůsob ochrany před Upíry

Zde najdete některé tradiční způsoby zabíjení upírů a několik dalších praktik, které těmto tvorům zabraňují povstat a ubližovat živým.

DŘEVĚNÝ KŮL:

V evropské realitě se jednalo o nejoblíbenější způsob zneškodnění upíra. Tehdejší "lovci upírů" se pravděpodobně domnívali, že moc této praktiky nevychází z kůlu samotného, nýbrž ze země. Prohnáním dřeva skrze tělo a skrze dno rakve do země mohl lovec účinně spojit nemrtvého opět se zemí, a tak přivodit rozklad upíra. Jednodušší verze tohoto vysvětlení říká, že kůl neměl jiný význam než držet upíra na jednom místě tak, aby nemohl vstát. I tady však bylo třeba, aby byl kůl prohnán přímo skrze tělo a rakev do země.

ODSEKNUTÍ HLAVY:

Ti, kteří upírům v minulosti stínali hlavy, činili tak na základě představy, že tento akt zajistí, aby již upír nevstal z hrobu. I kdyby stětí hlavy upíra nezabilo, nemohl už být tento tvor dále schopen pronásledovat člověka. Z tohoto důvodu bývala hlava často pokládána k nohám nemrtvého, čímž mu mělo být znemožněno, aby si ji znovu nasadil. Pro úplnou jistotu však mnoho lovců podnikalo jedno opatření. Spálení.

Upíři bývali často pokládáni za mrtvoly oživené zlou mocí. Spálení těla nemrtvého by se tedy v takovémto případě jevilo jako logický krok. Ostatky ze spáleného těla byly často odděleny a pochovány, případně také odevzdány proudu řeky, aby nezůstalo žádné tělo, které by zlá moc mohla znovuoživit.

VYJMUTÍ SRDCE:

Tato technika není tak rozšířená, přesto však bývá občas používána, neboť představuje do jisté míry alternativu k probodnutí kůlem či odseknutí hlavy. Kultury, které odstraňují nemrtvým srdce, zřejmě věří, že srdce pumpující krev udržuje upíra při životě. Tím, že bylo srdce vyjmuto, již nemohla zapříčinit upírovo znovuoživení.

SVATÉ ČI POSVĚCENÉ ZBRANĚ:

Ve folklóru se můžeme setkat s několika nejasnými odkazy na používaní jistých posvěcených předmětů. Ve východní Evropě mohla například upíra zabít do rakve vstřelená posvěcená kulka. Zbraň však musela být posvěcena způsobem, který je v souladu s náboženským přesvědčením lovce upírů. Lovcova víra v náboženskou moc tohoto předmětu by tak vlastně byla prodloužením lovcovy vůle.

VKLÁDÁNÍ SVATÝCH PĚDMĚTŮ DO RAKVE:

V Evropě, obzvláště pak v ortodoxních křesťanských zemích, je běžným zvykem pohřbívat mrtvého buďto se svatým obrázkem, nebo s křížkem, nebo s obojím. Původním smyslem tohoto zvyku bylo posvěcení mrtvoly tak, aby do ní nemohl vstoupit zlý duch. Ale stejně tak mohl spolu s tělem pohřbený svatý předmět fungovat jako překážka nedovolující mrtvému opustit rakev.

VKLÁDÁNÍ NEPOSVĚCENÝCH PŘEDMĚTŮ DO RAKVE:

V Evropě bývala těla často pohřbívána s předměty nacpanými do jejich úst. Mělo se za to, že tyto věci - počínaje česnekem a konče vejci - jsou schopny odvrátit zlé duchy. Někdy však bývaly věci vkládány mrtvole do úst naopak proto, aby duše zemřelého nemohla uniknout. To v případě, že by jejich duše měla jiné záměry, jako např. zdržovat se v okolí a trýznit živé. Hlava se svými otvory (z nichž nejdůležitějším byla ústa) byla pokládána za pojítko k duši skrze kterou mohli duchové do těla vstupovat anebo je opouštět.

Zdroj